Obsluhoval jsem anglického krále

svědkem, kterak neuvěřitelné se stalo skutkem

Co je, povídám. Tady byla vesnice a je celá pryč, blázním, nebo jsem zešílel, nebo co? breptal vrah… Povídám, jak se ta vesnice jmenuje? A on pravil, Lidice…

vyšetřující se mi omluvil, podotkl ovšem, že zájem říše nutí, aby raději devadesát devět spravedlivých bylo omylem potrestáno, než aby jeden jediný vinný jim unikl…

on se ucházel o Lízu přede mnou a já jsem mu vypálil rybník, a teď nadešel čas, jak si na mně zchladit žáhu, a žaloval mne, a já jsem stál před velitelem tohoto městečka, ve kterém se pěstovala nová Evropa…

já jsem podléhal jako pravý Slovan náladám, já jsem dovedl všechno dělat pod dojmem chvíle

Die Fahne hoch, die Reihen dicht geschlossen

A já jsem najednou viděl na tu dálku ty zprávy z novin, jak ten samý den, zatímco Němci střílejí Čechy, tak já si tady hraju s přirozením, abych byl hoden toho moci se oženit s Němkou. Najednou na mne přišla hrůza, že tam jsou popravy a tady já stojím před doktorem s přirozením v hrsti a nemohu dosáhnout erekce a nabídnout pár kapek spermatu.

viděl jsem, jak mi pokrývá moje břicho, moje zplihlé pohlaví, celý klín jsem měl plný větviček, a pak si mne ona nadzvedla a rukama mne hladila a líbala ve slabinách a zvolna jsem zase dostával erekci, a najednou se zdvihly ty větvičky a z nich se prodral můj pyj a zvolna rostl a shazoval větvičky, ale Líza ty větvičky jazykem rovnala kolem dokola, aby pak zdvihla hlavu a zarazila si moje přirození celé do úst, až někam do krku, chtěl jsem ji odehnat, ale ona mne povalila, moje ruce odstrčila, díval jsem se ke stropu a nechal jsem ji dělat

když jsem platil panu vrchnímu Skřivánkovi, pravil jsem mu, nu, vidíte, houby vám pomohlo, že jste obsluhoval anglickýho krále…

a teď tady v sokolské Praze se děje s ubohými Němci tohleto, co jsem viděl na vlastní oči, což potvrzovalo všechno to, proč byly zabrány Sudety a proč asi i Praha by měla skončit zrovna tak, když životy a čest německých lidí byly ohrožovány